Prezident Miloš Zeman se začal setkávat s kandidáty na členy nové vlády, v úterý za ním míří možný budoucí ministr pro evropské záležitosti za STAN, senátor Mikuláš Bek. Nový kabinet by podle něj měl upřít úsilí na vztahy s klíčovými partnery. Kromě přímých sousedů je to třeba Francie, říká Bek v rozhovoru pro Deník N. Nebude se ve funkci překrývat s ministerstvem zahraničí? A nebojí se postoje ODS k Evropské unii?
V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:
- Zda chce Mikuláš Bek navyšovat rozpočet na české předsednictví Radě EU.
- Jak by chtěl koordinovat ostatní ministry.
- Jak by si mohli dělit práci s ministerstvem zahraničních věcí a Úřadem vlády.
- Že ve STAN je názorové křídlo, které má blízko ke konzervativní části ODS.
Co bude první věc, kterou coby případný ministr pro evropské záležitosti uděláte?
Budu se učit. To je nezbytné. Každého, kdo do ministerské role vstoupí poprvé, čeká velmi intenzivní crash kurz (rychlokurz, pozn. red.), ve kterém se seznámí s fungováním svého úřadu. V tomto případě to bude de facto sekce Úřadu vlády. A musí být zasvěcen do operativního běhu vlády a v případě ministra pro evropské záležitosti také do chodu českého zastoupení v Bruselu.
A znovu povolávám svou učitelku francouzštiny. To je nejnovější jazyk, se kterým jsem v životě začal a kde jsem v životě nepřekročil ten práh, ačkoliv už jsem jednu dobu četl odborné knihy. Nyní musím udělat finální pokus, kterým to, doufám, zlomím alespoň na to, abych mohl ve francouzštině elementárně konverzovat a číst pracovní dokumenty.
Čili vy budete s premiérem Petrem Fialou jezdit na summity jako doposud státní tajemnice pro evropské záležitosti Milena Hrdinková?
Nad celou řadou věcí si sedneme, ale předpokládám, že ano.
Ministra pro evropské záležitosti už jsme ve vládě měli, nicméně co přesně budete mít na starosti? Budou to opravdu pouze vztahy s Evropskou unií, popřípadě české předsednictví, nebo to bude třeba i V4, Slavkovský formát, Německo, Rakousko a dejme tomu Polsko?
Tohle se ukáže, až vláda zasedne a dohodne se na dělbě agend mezi ministerstvem zahraničí, novou pozicí a premiérem. Detailní naladění nás teprve čeká. Chápu, že je to z vašeho pohledu podstatné, ale vláda je v tuto chvíli jenom sen, a dokud nebude jmenovaná, nemůže o tomto rozdělení agend efektivně jednat.
Mimo předsednictví vidím já sám jako dlouhodobý úkol ministra pro evropské záležitosti zejména v koordinaci argumentační přípravy vlády na vyjednávání o klíčové legislativě. Evropský ministr musí být trochu ministrem pro strategii vlády ve vztahu k Evropské unii.
Ze Senátu jsem v posledních třech letech mohl dobře pozorovat vládní pozice, které jsou přijímány právě vůči návrhům evropské legislativy. A vesměs platí, že v klíčových věcech jsou podpořeny argumentačně chatrně. Do debaty o balíčku Fit for 55 (jeho cílem je snížení emisí produkovaných v EU o 55 procent do roku 2030, pozn. red.) jsme šli se sedm let starou státní energetickou koncepcí. Neměli jsme aktualizované klíčové dokumenty, což tedy platí pro debatu ohledně Lex Dukovany nebo o zákonu o obnovitelných zdrojích. My prostě nejsme dobře argumentačně připraveni a vláda zaujímala distancovaná stanoviska k některým návrhům s odůvodněním, že Evropská komise nedodala dopadové studie. Ale Evropská komise dopadové studie na úrovni jednotlivých členských zemí nedodává. A budeme-li takové dopadové studie chtít, tak bychom si je měli dělat sami.
Předseda lidovců Marian Jurečka nám nedávno řekl, že u Fit for 55, Green dealu, plánu navrženém Evropskou komisí ke snížení emisí skleníkových plynů, na dopadové studii trvá.
To je narativ, který se tady ustálil. Ale i kdyby Evropská unie tyto studie dodala, musíme mít vlastní, která pracuje s detailní znalostí českého prostředí včetně dopadů na různé regiony. Tuto úroveň analýzy nám nikdo jiný neudělá. Bavíme se o klíčových politikách, ne každém technickém návrhu. Tuto zkušenost sdílíme s Petrem Fialou, protože když jsme přišli do vedení Masarykovy univerzity, tak jsme nastavovali způsob práce s daty, analýzami, zřizovali odbor pro strategii.
Bez toho podle mě nelze vést efektivní debatu, protože když se podíváme na stanoviska k Fit for 55, jsou plná emocí nebo obav, ale není to podložené analýzou. A jediný, kdo předkládal nějaké pohledy či scénáře České republiky, jsou soukromé firmy jako McKinsey či Greenpeace. Z vlády nepřišel žádný alternativní scénář, který by mohl být základem pro debatu. A to považuji za fatální selhání.
To je obrovské téma, protože skutečně budete potřebovat velké analýzy dopadů, vláda zatím opravdu vychází pouze z materiálu McKinsey. Takže tohle je tedy to, co budete chtít akcentovat?
Tento typ analýzy musejí dělat ministerstva, není možné, aby se to dělalo oklikami na nevládní úrovni. A tohle je hlavní dlouhodobý úkol ministra pro evropské záležitosti. On musí trvat na tom, že stanoviska vlády ke klíčové evropské legislativě budou připravena a budou se připravovat už ve chvíli, kdy Komise jen inzeruje v plánu činnosti, že se tím chce zabývat. A když identifikujeme, že to je výbušné a důležité téma, musíme začít pracovat na scénářích.
Máte už představu, kdo by mohl být spojencem Česka, kdo by při českém předsednictví mohl pomáhat prosazovat tuzemské zájmy? Předsednická země to dělat nemůže.
Toto strategické uvažování nás teprve čeká. Ano, musí se to odehrát velmi rychle. Mám schůzky s francouzským a německým velvyslancem, což může být začátek uvažování, a sejdu se s budoucím premiérem. Nemohu jednat sám, ani premiér nemůže jednat sám. Je to pět stran a jejich konsenzus je potřeba rychle najít.
Čili vás čeká schůzka s Petrem Fialou, abyste si vykolíkovali hřiště, na kterém budete fungovat s ministerstvem zahraničí. Napadá mě ale výrok Lubomíra Zaorálka, že už tak je tento resort vykuchaný. Nemáte pocit, že k tomu přispívá i váš post? Že se ta agenda bude ještě víc tříštit?
To je legitimní otázka. Faktem je, že jsme v posledních dekádách svědky jistého úpadku ministerstva zahraničí, a to nejen u nás, ale i leckde jinde. Zahraniční politika nevypadá jako před čtyřiceti lety, kdy ministry zahraničí v civilizovaných zemích byli předsedové druhé nejsilnější koaliční strany. Tedy osobnosti, které výrazně utvářely politiku země. A při vší úctě k posledním ministrům zahraničí u nás, prostě to jsou úředníci, kteří přicházejí do funkce často bez vlastní politické existence.
Tak to asi není případ třeba Tomáše Petříčka.
Po něm už je to ale úplně evidentní. Nebyl to ani případ ministra Zaorálka, to byl výrazný politik, ale na tom je vidět ústup významu tradičně chápané zahraniční politiky. A přesun části kompetencí směrem k Úřadu vlády považuji, pokud jde o evropskou agendu, za logický. Klíčová rozhodnutí jsou v rukou premiéra. A koordinační role se dá uskutečňovat jenom s jeho podporou. Ministr pro evropské záležitosti může existovat jenom do té míry, pokud mu premiér poskytne podporu. Pokud by ho nechtěl, tak ta funkce nemá žádný smysl. Není možné, aby se spolu přetahovali o moc a hráli politickou hru, komu co patří.
Vy si tedy necháte stávající aparát na Úřadu vlády?
Nehodlám dělat žádné personální zemětřesení.
Včetně státní tajemnice pro evropské záležitosti Mileny Hrdinkové?
Opravdu jsem o tom v tuto chvíli nepřemýšlel. Pokud budu jmenován ministrem, sejdu se s klíčovými vedoucími pracovníky dané sekce, seznámím se s tím, co dělají, jak to dělají. Budu významně jednat s premiérem, protože je to součást Úřadu vlády a ta sekce poskytuje podporu také jemu. A pak se rozhodneme, zda vůbec podnikneme nějaké personální změny. A pokud je podnikneme, tak nebudou dramatické, můžeme vyměnit jednotky lidí, pokud my nebo i oni sami dojdou k závěru, že nechtějí v novém aranžmá fungovat. To je také legitimní. Předsednictví je tak blízko, že musíme pracovat s týmem, který ho připravuje a je do něj zasvěcen, a to tady i v Bruselu.
Pojďme k tématu V4.Serveru Aktuálně.czjste řekl, že na V4 nechcete sázet či že se Visegrádská čtyřka přeceňuje. V koaliční smlouvě nicméně píšete, že spolupráce ve V4 bude součástí našich vazeb a je to na stejné úrovni jako EU a NATO. Takže z toho naopak vyplývá, že je tato spolupráce stále klíčová. Neprotiřečí si to?
Titulek v Aktuálně byl o stupeň ostřejší než moje vyjádření. Nemá smysl likvidovat strukturu V4, tato spolupráce může v některých tématech fungovat jako docela dobrá platforma pro jejich prosazování. To nevylučuji. Jsem jen přesvědčen o tom, a ten čas jsme možná promeškali, že jsme dávno měli investovat mnohem více úsilí do častějších, intenzivnějších vztahů s dalšími partnery v Evropské unii, zejména s blízkými sousedy. Musíme si povídat, co se děje na hranicích, s pendlery, musíme si povídat o složitých věcech, jako je energetika. Podobná setkání jsem zavedl se saským a bavorským Landtagem (zemským sněmem, pozn. red.). Protože jsem přesvědčený, že cesta do Berlína, zvláště při změně vlády, vede z Prahy přes Drážďany a Mnichov.
V4 nepovažuju za jedinou cestu, jak budovat naši pozici v Evropské unii. A samozřejmě se ukáže, jak efektivní V4 v budoucnu bude. Teď je dobře vidět, že vzhledem k napjatým vztahům Maďarska a zčásti i Polska s Evropskou unií to ovlivňuje i tu spolupráci ve V4. Je to určitá zátěž pro možné otevírání nových témat, která by si V4 zasloužila.
To znamená, že V4 je pro vás důležitá, nebude ale základním kamenem spolupráce?
Tam už je leccos vybudováno. Institucionálně se pravidelně potkávají premiéři, ministři, evropské výbory. Tam podle mě není moc co nového přinést. Ale kam by nová vláda měla upřít velké úsilí, abychom podobně intenzivní vztahy měli s klíčovými partnery, a to jsou na prvním místě ti sousedé, se kterými řešíme spoustu velmi důležitých věcí pro každodenní život. A kromě toho ti, kde můžeme mít společné zájmy, ať už je to Francie v debatě o jaderné energetice a taxonomii, nebo možná Německo v debatě o plynu. Ne že by se to nedělo, ale v očích veřejnosti a velké části politiků z toho podle mě V4 asymetricky vyčnívá. A máme sklon zapomínat na to, že máme celou řadu zájmů, které můžeme docela dobře prosazovat s dalšími evropskými zeměmi. Není potřeba se pořád stylizovat jen do středoevropské role směrem na východ.
To znamená, že třeba Slavkovský formát se budete snažit prosazovat?
Určitě, je to podle mě dobrá cesta.
Před většinou summitů Evropské rady se jednotliví premiéři a prezidenti setkávají v rámci svých politických frakcí. Premiér Petr Fiala bude ale v paradoxně horší pozici než Andrej Babiš, který se v rámci liberální frakce Renew Europe setkával například s Emmanuelem Macronem. ODS je ale v euroskeptické frakci Evropských konzervativců a reformistů (ECR), kde je z premiérů po brexitu pouze polský Mateusz Morawiecki, jehož strana Právo a spravedlnost nemá v EU příliš dobrou pověst. Fiala bude proto před summity dost osamocený a nezbude mu než se dál setkávat s partnery z V4. ODS je navíc vnímána jako strana velmi zdrženlivá vůči Polsku a Maďarsku, což mu na summitech body také určitě nepřinese.
ODS je strana s docela širokým spektrem názorů, stejně jako STAN. V evropských agendách jdou často polarizace napříč stranami. A nepochybně je ve STAN názorové křídlo, byť ne příliš silné, které má docela blízko k tomu konzervativnímu křídlu v ODS. A naopak v ODS je takové liberální, více proevropské, které má docela blízko k názorům vedení STAN. Myslím si, že Petr Fiala bude v těchto věcech reprezentovat těžiště názorů své strany a budou tam tedy zaznívat názory konzervativnější i liberálnější. A jak ODS vyřeší svůj vztah k evropským stranám, je zajímavé téma, na které byste se měli ptát Petra Fialy.
Je to něco, z čeho máte jako kandidát na ministra obavu?
Mám pozitivní signály od některých kolegů ze zahraničí, kteří trošku sledují českou situaci. Když jsem byl naposledy ve Štrasburku na oné neslavné Konferenci o budoucnosti Evropy, tak mě kolegyně (europoslankyně KDU-ČSL Michaela) Šojdrová představila Manfredu Weberovi (šéf největší europarlamentní frakce evropských lidovců, pozn. red.) a chvíli jsme si povídali o výsledku voleb. Já bych řekl, že v EPP (Evropské straně lidové, pozn. red.) mají z našeho výsledku docela radost. Přestože ODS není v EPP, tak Petr Fiala má slušnou šanci mít s nimi korektní vztahy a možná i bližší, než byly dosud.
Nicméně ODS není součástí EPP, a on proto v rámci politických frakcí na summitech bude skutečně do určité míry izolován.
On si je toho vědom. Věřím, že tady je názorově slušná šance, že se ty postoje nebudou příliš lišit od EPP. Vidím slušnou šanci, že vztahy ODS a EPP, přestože nedojde ke změně stranické příslušnosti, mohou být docela korektní.
Spor mezi Bruselem a Polskem a Maďarskem se vyostřuje a vláda Petra Fialy a premiér sám k tomu budou muset zaujmout postoj. Premiér Babiš dělal mnohdy mrtvého brouka, budoucí německá vláda v koaliční smlouvě dokonce žádá, aby byl kvůli porušování právního státu spuštěný mechanismus kondicionality, tedy kdo nedodržuje principy právního státu, měl by to pocítit na unijních dotacích. Jak k tomu přistoupíte?
Koalice k tomu bude muset zaujmout stanovisko, bude muset najít společného jmenovatele svých postojů. Moje zkušenost ze Senátu, který opakovaně kondicionalitu ve svých usneseních podpořil, je, že v Komisi na tomto byla shoda, počínaje od zástupců ODS až po Piráty. A tak předpokládám, že je shoda i uvnitř těchto stran, že princip kondicionality je namístě.
Může být samozřejmě debata o tom, jak hrubé porušení to je, což se může v tom vnímání lišit.
Jaké budou vládní priority při předsednictví Radě EU s ohledem na vládu práva a třeba i článek 7, který už je jak vůči Polsku, tak i Maďarsku spuštěný?
O těchto akcentech musí vláda jednat. Nechtěl bych o tom spekulovat, teď jsem v pozici, kde musím být nudný ministr, tedy dokud si neřekneme, co dál. Evropský ministr se může na jednání vlády vyslovovat ze své perspektivy velmi ostře, ale jakmile skončí zasedání, tak před novináři a veřejností už musí vysvětlovat vládní pozici, na které se vláda dohodne. Jinak by z toho byl úplný chaos.
Jak vy sám vnímáte otázky týkající se Polska a Maďarska?
Domnívám se, že je to velký problém. Sleduji s pořád větším znepokojením už léta situaci v Maďarsku, protože jako bývalý rektor jsem s velkým znepokojením pozoroval, jakým způsobem se Maďarsko stavělo k autonomii univerzit.
Byl byste tedy pro ráznější kroky? Budete je případně na vládě doporučovat?
To je přesně to téma, kde se musí dohodnout koalice, jakou pozici zaujme.
Polsko je v této chvíli možná ještě v ostřejším sporu s Evropskou komisí, máme dokonce výrok polského Ústavního soudu, že polské právo není podřízené unijnímu právu, což je přitom součástí smluv o EU schválených i Polskem.
Ano, tam je to vážné. Zpochybňování právních věcí je skutečně vážné.
České předsednictví bude jedním z prvních a klíčových úkolů nové vlády. Vy jste v srpnu proČeský rozhlas Plusřekl, že příležitost zapojit nějaké dostatečné množství kvalifikovaných diplomatů už jsme promeškali. Znamená to tedy, že už vlastně nemáme možnost odvést nějaké řádově dobré předsednictví?
Věřím tomu. Po navýšení rozpočtu, ke kterému sáhla vláda v září, jsem byl diplomaty v Bruselu ujišťován, že jsou s vypětím všech sil schopni tu agendu zvládnout. Nemám důvod jim nevěřit. Bylo by samozřejmě komfortnější, kdybychom měli více seniorních diplomatů, ale na to už bylo pozdě v létě. Pokud by bylo možné posílit juniorní zázemí, tak to udělejme. Pokud pro to bude ve vládě podpora, můžeme posílit komunikaci směrem k evropským institucím a partnerům. Mohli bychom na prezentaci předsednictví vynaložit o něco více úsilí, a tím pádem také peněz. Přimlouval bych se za to, aby se některé akce přesunuly ven z Prahy.
Řada akcí je už ale nasmlouvána.
Na to se můžeme podívat až ve chvíli, kdy budeme ve funkci. Pak můžeme zjistit, kde je manévrovací prostor.
Předpokládám, že všechny kraje a města mají své rozpočty na zahraniční vztahy a prezentaci, které v době covidu úplně nečerpají, tak bych nevylučoval, že budou moci podpořit třeba část akce a nemusí to nutně znamenat navyšování centrálního rozpočtu.
To je ale pouze moje spekulace, chci to hned po jmenování probrat s Asociací krajů a prozkoumat na Úřadu vlády, kde ještě existuje prostor ke změnám. To může být pro viditelnost předsednictví pro veřejnost v regionech pozitivní signál.
Budete se ještě snažit prosadit navýšení celkového rozpočtu?
Budu zvedat téma mírného navýšení, raději ale neřeknu žádné číslo. Jsem si vědom toho, že vláda musí něco udělat s obrovským schodkem státního rozpočtu a každé navýšení čehokoliv bude strašně těžké. To by bylo věštění z křišťálové koule.
Mluvil jste o komunikaci v rámci předsednictví. To je zároveň i komunikace celé EU. Řada lidí v Unii začíná postupně EU chápat jako součást domácí politiky, vnímáte to také tak?
Ano, a proto si myslím, že to patří na Úřad vlády. Není to zahraniční politika v tradičním slova smyslu, to se týká běžného fungování každé domácnosti.
Na druhou stranu těch pokusů, jak vysvětlit, proč se nás to opravdu bezprostředně týká, proč to není „my versus EU“, tady bylo už mnoho.
Jsem si toho vědom. Nic jiného nemůže pomoct více nežli trpělivé úsilí dál vše vysvětlovat. Zřízení funkce ministra pro evropské záležitosti může přispět kvantitativně k množství sdělení vůči veřejnosti. Jsem připravený do toho investovat úsilí, ale žádná revoluce se podle mě udělat nemá.
Priority českého předsednictví se budou představovat až v červnu příštího roku. Co by mezi nimi mělo být?
Co určitě bude rezonovat, je část zahraniční agendy, respektive vnějších vztahů směrem k západnímu Balkánu a východnímu partnerství. To nám opravdu vážně leží na srdci, v tom musíme silně spolupracovat s Rakouskem, Rumunskem, Německem, pro které je západní Balkán také prioritou. A to je, myslím si, téma, které budeme v triu zvedat my. Je to důležité pro koalici.
Připravujete se také na hybridní formát předsednictví, kdy možná kvůli pandemii bude řada akcí online?
Možná tomu tak skutečně bude, třeba Slovinci mají v rámci svého předsednictví většinu akcí online. Bojím se, že to bude trvat celý další rok.
V už zmíněném rozhovoru pro ČRo Plus jste řekl, že by nebylo dobré, aby v době předsednictví náměstci předsedali evropským ministerským radám. To vlastně ani není možné, protože pro to nemají politický mandát. Budete si „hlídat“ jednotlivé ministry, aby na rady opravdu jezdili?
Myslím si, že pravidlo je celkem jasné, oni tak prostě budou muset jet. Naštěstí těch rad pro ministry není moc, díval jsem se na přehled. Ministři průmyslu a obchodu a financí jsou opravdu hodně exponovaní, ti musejí jezdit na rady častěji, ale ti ostatní mají za ten půlrok tak jednu dvě. Ovšem ti dva zmínění ministři si to budou muset „užít“ v podobné míře jako já.
ZDROJ: DENIKN.CZ
AUTOR:
Mikuláš Bek (nestraník, 57 let)
- Kandidát na ministra bez portfeje pro evropské záležitosti za STAN.
- Od roku 2018 je senátorem za obvod Brno-město, je v klubu Starostů a nezávislých. V Senátu je předsedou Výboru pro záležitosti EU.
- Vystudoval muzikologii a v době, kdy byl Petr Fiala rektorem Masarykovy univerzity v Brně, byl prorektorem pro vnější vztahy.
- V roce 2011 pak převzal po Fialovi vedení Masarykovy univerzity, ve funkci byl do roku 2019.