,,Chtěl bych být dobrým senát…

Z letošních senátních voleb vyšel jako vítěz Ivo Trešl, který bude nyní v Senátu hájit zájmy obvodu Louny. V našem okrese však jde o osobnost méně známou. Ivo Trešl je totiž rakovnickým rodákem, kde pracuje v Masarykově nemocnici jako lékař-traumatolog na chirurgickém oddělení. Je rovněž dlouholetým zastupitelem města Rakovník. Jaký je jeho vztah k městům v okrese Louny, jak chce pomoci k lepší dostupnosti zdravotnické péče u nás a co například říká na lékaře a zdravotnický personál z Ukrajiny? Na to jsme se zeptali v následujícím rozhovoru.

  • Zvítězil jste v druhém kole senátních voleb a stal jste se novým senátorem za okres Louny, Rakovník a části okresu Kladno. Prozraďte, proč jste se rozhodl kandidovat do Senátu?

Těch důvodů bylo několik. Již čtrnáct let se pohybuji v komunální politice. I když slovo politika v tomto spojení mi přijde ne příliš šťastné. Komunální politik je podle mě spíše především správce majetku a dění ve městě. Alespoň v Rakovníku nějakou velkou politiku moc neděláme. Spíše jde o to najít většinovou názorovou shodu o tom, co, kdy a jak zrealizovat, opravit, koupit nebo prodat. I díky tomu mám o regionu určité povědomí, a když jsem dostal nabídku ke kandidatuře od hnutí STAN, které je mi názorově sympatické, tak jsem po krátkém zvážení souhlasil. Chápu Senát i jakousi pojistku demokracie a není mi lhostejná ani budoucnost našich dětí a v jaké zemi budou žít.

    • Co vaše rodina? Diskutoval jste s nimi vaší kandidaturu a jak vás ve vašem rozhodnutí podpořila?

Já kandidoval již před šesti lety. Tehdy jako nezávislý kandidát a rodina, to byl můj volební tým. Nyní jsem se s manželkou i oběma dcerami radil a především manželka mi to zpočátku rozmlouvala. Ale nakonec mi i v kampani všechny pomáhaly.

    • Jak jste prožíval průběh voleb a co pro vás vítězství znamená?

Průběh vyhlašování výsledků voleb jsem prožíval poměrně klidně. První kolo jsme sledovali s přáteli volejbalisty v našem sportovním areálu. Druhé kolo pak doma s rodinou.

Vítězství pro mě znamená jednak obrovskou zodpovědnost do následujících šesti let, ale také jakési osobní vyznamenání a vysvědčení za svůj dosavadní osobní, profesní i veřejný život. Ještě jednou bych chtěl všem voličům za důvěru poděkovat.

Práci pro spoluobčany mám rád

    • Jste dlouholetým zastupitelem Rakovníku. Zůstal byste stále politicky aktivní i v případě porážky v senátních volbách?

Výsledek voleb by určitě neměl vliv na mé působení v komunální politice. Práci pro město a spoluobčany mám rád. Myslím, že všech současných 21 zastupitelů má zájem na tom, aby město vzkvétalo a dařilo se mu i jeho občanům a v takovém prostředí se dobře pracuje.

  • Jaký je váš vztah k jednotlivým městům, které budete nyní v Senátu zastupovat, tedy zejména Žatec, Louny, Podbořany a Rakovník?

Všechno jsou to města podobné velikosti, jak jsem poznal, tak mají hezky opravená centra, náměstí. A mají i podobné problémy. Ze své profese znám několik kolegů z Podbořan, Žatce i Loun.

    • Do funkce senátora jste vstoupil 10. října. Už proběhlo jednání Senátu?

Zatím jsme měli jen jednu videokonferenci nově vzniklého senátního klubu a s předsedou Rakušanem. V plánu byla i seznamovací schůze klubu, ale vzhledem k epidemiologické situaci byla zrušena. Ustavující schůze Senátu, a tím i faktický začátek mandátu, by se měla konat 11. listopadu.

    • Jaké jsou vaše dojmy z Valdštejnského paláce a jak se tam zatím orientujete? Předpokládám, že prostory jsou zcela odlišné od těch nemocničních...

Valdštejnský palác je krásný, historický areál s několika jednacími sály a samozřejmě i hlavním sálem. Ale byl jsem tam jednou na jakési prohlídce ještě dlouho před volbami na pozvání pana senátora Holečka, takže orientaci zatím příliš nemám. Byl jsem také přes ulici v Kolovratském paláci, kde sídlí kanceláře hnutí a stran zastoupených v Senátu.

Lékařem zůstanu

  • Jste chirurgem v rakovnické Masarykově nemocnici. Zůstanete s nástupem do Senátu nadále doktorem? Jak se mění váš profesní život?

Voličům jsem slíbil, že lékařem zůstanu i v případě zvolení, a to chci dodržet. Společně s přesčasy mám v současné době 1,8 úvazku, takže mám kde brát. S ředitelem nemocnice i s primářem chirurgického oddělení jsme se domluvili na určitém způsobu, jak obě činnosti skloubit. Jsem přesvědčen, že moji pacienti si ani ničeho nevšimnou. A pro nemocnici je také určitě prestižní mít ve svých řadách senátora.

  • Ve své volební kampani jste zmiňoval, že se chcete v Senátu věnovat zejména dostupné zdravotní péči. Jak je na tom okres Louny?

V okrese Louny je v současné době jedna nemocnice poskytující základní, bezprahovou péči v základních oborech, a to v Žatci. O zániku lounské nemocnice v rámci privatizace nemocnic a jejího důsledku jsem něco zaregistroval již v minulosti. Ostatně dva moji kolegové do Loun odešli pracovat a jeden se po zániku zase vrátil. Vím, že to tehdy byla pro občany komplikace, ale už si našli jiné cesty za ošetřením. Nejčastěji do Mostu, potom do zmiňovaného Žatce. Ale pacienti jezdí i do naší rakovnické nemocnice nebo do nemocnice ve Slaném.

    • Byl byste pro obnovení Nemocnice v Lounech?

Co se týká obnovení činnosti lounské nemocnice, v tom jsem spíše pesimista. I kdyby se našli finanční prostředky, prostory, nebo se postavila nemocnice na zelené louce, byl by problém sehnat dostatek kvalifikovaného zdravotnického personálu. I proto se domnívám, že by měla být věnována zvýšená péče stávajícím zdravotnickým zařízením v regionu.

    • Už jste měl možnost jednat s ředitelem žatecké nemocnice? Co bylo tématem vaší schůzky?

S panem ředitelem jsem se zatím nesetkal, ale komunikoval jsem s paní starostkou Hamousovou a při návštěvě Žatce bych se chtěl do nemocnice určitě podívat a pobavit se s vedením o problémech, které budou nejspíše podobné, jako v té rakovnické.

Financování nemocnice je problém

    • Zřizovatelem žatecké nemocnice je město, které má problém s jejím financováním. Jak by se podle vás dalo vylepšit hospodaření nemocnice?

Financování nemocnic této velikosti a v rozsahu poskytované péče je problém. Z devadesáti procent, možná i více, ho tvoří příjmy ze zdravotního pojištění. Financování zdravotní péče však může být někdy i ze strany pojišťoven nerovné, tedy že za stejný výkon, může být poskytnuta různým nemocnicím různá výše úhrady. Dále tyto malé nemocnice nemohly žádat z některých dotačních titulů, např. z IROP, neboť nemají dětské lůžkové oddělení. I zde bych viděl pomoc ve snaze prosadit změkčení podmínek pro žadatele. Dále lze jednat i třeba s vedením jednotlivých krajů o příspěvku nemocnicím na ústavní pohotovostní službu, která je pro nemocnice nerentabilní, ale poskytuje důležitou, nepřetržitou péči pro občany regionu.

  • Jste pro, aby byla žatecká nemocnice, která je nenahraditelným poskytovatelem akutní lůžkové péče v základních zdravotnických oborech, součástí Krajské zdravotní? Co by začlenění nemocnice do páteřní sítě zdravotnických zařízení Ústeckého kraje přineslo?

O této myšlence jsem také již slyšel a mohlo by to být řešením současné situace. Je však třeba zvážit veškerá pro a proti. Aby ztrátou autonomie nedošlo třeba časem k útlumu akutní péče a změně například na lůžka následné péče, LDN apod. Přestože i taková péče je důležitá, tak si myslím, že by pak mohl být v regionu problém.

  • Nemocnice Žatec má již dlouhou dobu zavřené oddělení porodnice. Důvodem je nedostatek lékařů. Jak vyřešit, aby lékaři a ostatní zdravotnický personál neodcházel za prací do větších měst a zahraničí?

Nemám přesné informace o důvodech uzavření porodnice v žatecké nemocnici, ale i u nás byla svého času uzavřena. Odborná společnost nastavila minimální počet porodů za rok a v případě nesplnění nelze v činnosti pokračovat. A to pak vede k odchodu lékařů a dalšího kvalifikovaného personálu.

Dalším faktorem je i akreditace pracovišť, aby mohli vzdělávat kolegy, kteří přicházejí z lékařských fakult. Ta je vázána na počty jednotlivých výkonů, personální složení. A pokud dané oddělení akreditaci nemá, pak těžko přivede začínající kolegy, kterým by se pobyt na takovém oddělení nezapočítával do postgraduálního vzdělávání.

Malé nemocnice v současném způsobu financování mohou i hůře konkurovat krajským nebo fakultním nemocnicím v možnostech finančního ohodnocení zaměstnanců, kteří pak odcházejí za lepším. To by naopak mohl být hlas pro začlenění žatecké nemocnice do sítě krajských nemocnic.

Lékaři z Ukrajiny - lidé jako my

  • Jak se stavíte k velkému množství zdravotníků z východu, zejména z Ukrajiny, kteří mají v našich nemocnicích velké zastoupení?

V naší nemocnici a konkrétně i na našem chirurgickém oddělení pracovalo, nebo pracuje, několik kolegů z Ukrajiny nebo obecně postsovětských republik. Ze zkušenosti musím říct, že jsou to lékaři a lidé jako my. Jsou mezi nimi šikovní, pracovití lékaři, stejně tak narazíte i na méně zručného a méně pracovitého. Jejich výhodou oproti jiným zahraničním lékařům je menší jazyková bariéra.

Jsem pro jejich začlenění do našeho zdravotnictví a z osobní zkušenosti preferuji spíše mladší kolegy, s krátkou praxí, kteří mají jednak velkou motivaci v jiné zemi něco dokázat, zabezpečit svou rodinu, a i profesně je lze snáze vychovávat k obrazu svému a místním odborným zvyklostem a léčebným postupům.

    • Kromě zdravotnictví, jsou nějaká další témata, která jsou vám blízká? Vím, že jste rovněž vášnivým sportovcem....

Dalšími tématy je obecně ochrana životního prostředí, ochrana vodních zdrojů a vůbec hospodaření s vodou jako takovou. Náš region je v oblasti srážkového stínu a v období sucha, která v posledních letech zažíváme, způsobuje pokles hladiny spodní vody a tím i zásob pitné vody. Je třeba začít tento problém řešit. Jednak zlepšením zachycení vody v regionu, aby jím pouze neprotekla při přívalových deštích, lepším hospodařením s pitnou vodou, ale je třeba začít pracovat na projektech, které by propojily jednotlivé vodohospodářské soustavy, a přivedla se k nám pitná voda z míst, kde je jí zatím i výhledově relativní dostatek.

Jinak mým koníčkem a volnočasovou aktivitou je opravdu sport. Od dětství jsem vášnivým volejbalistou a rakovnickým srdcařem. Dokonce jsem si zahrál v barvách rakovnického celku po dva roky i druhou nejvyšší republikovou soutěž, tedy 1. ligu, ale to už je skoro 20 let. Přesto se spoluhráči, se kterými jsme společně zestárli, stále hrajeme antukovou krajskou soutěž a snažíme se udržovat.

Hodně času se snažím trávit s rodinou, máme s manželkou dvě dcery, 21 a 15 let, takže chodíme do přírody společně s naší fenkou Irského setra. Jezdíme na kole, kolečkových bruslích a máme rádi sjezdové lyžování, kterého jsme si ale letos moc neužili.

Mým životním krédem je pokora

    • Co byste si do dalších šesti let popřál? Máte nějaké krédo, motto, heslo, se kterým do vaší nové životní etapy vstupujete?

Protože aktuálně ležím v posteli s covidovou infekcí, ke které jsem přišel v souvislosti s povoláním, tak bych nejen sobě, ale všem spoluobčanům chtěl popřát především pevné zdraví a hodně sil do boje s pandemií, ale i s dalšími nemocemi.

Chtěl bych být dobrým senátorem, který nebude jen jezdit schůzovat do Prahy, ale který bude vidět především v regionu. Nemohu slíbit, že navštívím všechny obce, ale chtěl bych jich navštívit co nejvíce.

Mým životním krédem je jednak pokora, které mě naučila moje profese a hlavně můj první primář.

A tím druhým je výrok matky Ivana z Mrazíka, a to „ před nikým se neponižovat a na nikoho se nepovyšovat“.

Děkuji za rozhovor a chci vám ve vaší senátorské práci popřát mnoho úspěchů a co nejméně starostí.

Hedvika Mašková