Drahoš: Distanční vzdělávání …

Jarní epidemie koronaviru měla značné dopady také na oblast vzdělávání. Školy zůstaly několik týdnů zcela zavřené a poté zavedly omezený provoz alespoň na prvních stupních a v rámci konzultací. Mezitím samozřejmě probíhala on-line výuka v nejrůznějších podobách. Musím říci, že většina učitelů si vedla velmi dobře a dokázala na tyto mimořádné podmínky kvalifikovaně reagovat, za což jim patří velký dík.

Vše se ale odehrávalo v  jistém právním vakuu, jelikož distanční způsob výuky nebyl ve školských právních předpisech nijak zakotven. Ministerstvo školství muselo proto dokonce přikročit k dočasnému zrušení povinné školní docházky. Toto nesystémové řešení bylo potřeba před začátkem nového školního roku napravit. MŠMT proto připravilo novelu školského zákona, která umožnila školám poskytovat žákům distanční výuku, pokud není možné zajistit jejich osobní přítomnost ve škole, a zároveň uložila žákům povinnost účastnit se této výuky v rámci povinné školní docházky. V Senátu jsme tuto novelu poměrně obsáhle prodiskutovali jak v našem výboru, tak na plénu 20. srpna, a i přes dílčí nedostatky ji schválili, aby mohla vstoupit v platnost ještě před začátkem školního roku a dala tak distanční výuce právní rámec.

V této souvislosti bych ještě rád dodal, že novelu školského zákona jsme projednali ve stavu legislativní nouze, přičemž celý legislativní proces byl zvládnut za pět dní, od schválení vládou až po podpis prezidenta. Na jednu stranu jde o ukázku efektivity a dobré práce všech zúčastněných institucí, na druhou stranu projednání v takto rekordním čase znamená, že zde prakticky nebyla příležitost pro pozměňovací návrhy ani pro obsáhlejší debatu nad danou problematikou. Apeloval jsem proto na ministra školství, aby při projednávání zákonů, které nás čekají v následujících měsících, konkrétně novel VŠ zákona, zákona o pedagogických pracovnících a opětovné novely školského zákona, nám byl dán dostatečný prostor k jejich prodiskutování.

Při projednávání novely jsem kvitoval její přijetí s tím, že by učitelé měli vědět už před návratem do škol, na čem jsou, neboť tento školní rok může znovu přinést celou řadu mimořádných situací. Ty bohužel opravdu nastaly. Během září musely desítky škol zavřít a stovky tříd skončily v karanténě. Stovky učitelů a tisíce žáků tak musely přejít na dočasné distanční vzdělávání – plošné uzavření středních škol se bude týkat dalších desítek tisíc studentů.

Pravidla pro zavírání škol byla zpočátku velmi nejednotná a od učitelů a ředitelů zaznívala během září hlasitá kritika na nekonzistentní postup hygienických stanic. Tato pravidla by se měla sjednotit a nastavit tak, aby každý ředitel mohl počítat s danými scénáři a byl schopen se na ně připravit. Ředitelé škol jsou manažeři institucí, ve kterých jsou často zaměstnány desítky lidí, dochází do nich stovky dětí, jejichž školní (ne)docházka výrazně ovlivňuje životy a zaměstnání mnoha rodičů. Ředitelé zkrátka potřebují být na krizovou situaci připraveni s dostatečným předstihem, aby mohli včas a jasně informovat o možném uzavření školy své zaměstnance, žáky i jejich rodiče. Jedině tak budou schopni zajistit kvalitní distanční výuku.

Za sebe bych ale chtěl říci, že plošné zavírání škol považuji za naprosto krajní opatření, k němuž by se mělo přistoupit až po vyčerpání všech ostatních možností ochrany obyvatel. Ze všech stran mám signály, že i samotní žáci a studenti jsou velmi rádi, pokud mohou do školy opět chodit, a že jim kontaktní výuka skutečně chyběla. Jistě se lze distančně bez problému naučit vyjmenovaná slova, ale sociální kontakt lze nahradit jen těžko. Ten je klíčový hlavně na prvním stupni základní školy, proto bych velmi plédoval za to, aby se první stupně škol plošně vůbec nezavíraly. Na druhých stupních bych pak k takovému opatření přistoupil, jen pokud to bude opravdu nezbytně nutné. Totéž platí u středních škol, kde probíhá praktická výuka, kterou také nejde převést do on-line režimu. Praktická výuka by měla být zachována a je třeba určit pravidla pro její absolvování.

Z koronavirové situace ve školství si přesto můžeme odnést i některá pozitiva. Jde zejména o promyšlenou redukci učiva – učitelé, žáci i rodiče během on-line výuky jasně viděli, že se celá řada věcí učí zbytečně. Není to ale nic nového pod sluncem – už Jan Ámos Komenský říkal „učme méně, abychom naučili více“. Vřele s ním souhlasím!

Jiří Drahoš

předseda Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice

Zdroj: Časopis Senát, www.senat.cz